Co takhle chovat hady?

Teraristika je jednou ze zálib, které se v poslední době značně rozšířily. Mít doma kousek živé přírody a přiblížit si život našich a zvláště cizokrajných živočichů je jistě přáním mnoha z nás.

Všichni hadi jsou výhradně masožraví. Jídelníček hadů zahrnuje drobné savce, ptáky a jejich vejce, ryby, obojživelníky, ještěrky, jiné hady, ale především hlodavce. Někteří hadi polykají svou kořist živou, okamžitě poté, co ji sevřeli čelistmi. Tento způsob je častý u hrabavých hadů. Ti, co nemají jedové zuby se musí spoléhat na udušení kořisti ve svém sevření. Populární tvrzení, že takzvaní škrtiči rozmačkávají svou kořist, je však mylné. Ve skutečnosti se nejedná o prosté použití síly, ale o komplikovanější souhru svalů. Usmrcování kořisti utažením tělních závitů ovládají hroznýši, krajty a mnoho užovkovitých hadů, jako jsou příslušníci rodu Elaphe a Lampropeltis.

Jedinými zeměmi, kde hadi nežijí, jsou polární oblasti, několik velkých ostrovů, jako Irsko a Nový Zéland, a některé ostrůvky v Atlantiku a v Tichém oceánu. Rozlišují se čtyři hlavní kategorie míst jejich výskytu:

Původ hadů není dodnes zcela objasněn. Jejich kostry a křehké lebky neodolaly vlivům živlů a paleontologové mají k dispozici jen velmi málo fosilních nálezů.

V období křídy se objevili první předchůdci hadů. Jejich fosilní pozůstatky z tohoto období byly nalezeny v severní Africe. Mnozí hadi, kteří existovali za vlády dinosaurů, nebyli patrně příliš odlišní od těch dnešních. Gigantické krajty, které mohly dosáhnout délky až 15 m, zmizely na počátku třetihor.

Po dvě první třetiny třetihor (před 65 až 23 miliony lety) vládli světu menší, krajtám příbuzní hadi. Užovkovití se objevili na počátku třetihor a počátkem miocénu (před 23 až 21 milionem let) se objevil první předek zmijí.

Většina vědců považuje za předky hadů "hrabavé ještěrky", ale k potvrzení této teorie by musel ještě být nalezen "chybějící článek". Panuje představa, že ještěrům začaly nejprve zakrňovat končetiny, pak zmizeli uši, neustále ucpávané prachem. Některé ušní kůstky se připojily k čelisti a umožnily tak hadům vnímat zvuk, především silné vibrace. Ještě dnes mají hadi jako hroznýš či krajta na kostře stopy končetin v podobě nehtovitých výběžků pod ocasem. V současné době žije na Zemi více než 2 700 druhů hadů.