Mikuláš, Vánoce...jsou tu zase po roce

aneb aktuálně z dějepisu

Mikuláš

...žil na východě, v malém asijském městě jménem Myra. Ačkoli byl od časného mládí sirotek, leželo mu na srdci hlavně blaho jiných, a tak rozdával potřebným. Za svou štědrost se stal biskupem.

Hodně se toho povídá o jeho skutcích. Některé pravděpodobně mají reálný základ, ovšem jiné se dnes zdají poněkud přitažené za vlasy... To, že obdarováním zachránil dvě dívky ve věku na vdávání před výdělky na věno ve veřejném domě, je možné, ale legenda a oživení mrtvých chlapců, zabitých hospodským a naložených do láku, vypadá poněkud nereálně... ale to už posuďte sami.

Ale proč s Mikulášem chodí čert a anděl? Vždyť on na roznášky chodil vždy sám... Bylo to takhle:
Když Mikuláš přijížděl na návštěvu do Evropy, míval s sebou černošského sluhu na znamení toho, že není zdejší. U nás ovšem byla negroidní rasa tehdy neznámá, proto si české hlavičky přetvořily černocha v čerta, a aby byly síly dobra a zla v rovnováze, tak rovnou k němu přibraly i anděla. Tím jsme víceméně rarita, ve vzdálenějších zemích se toto trio nevyskytuje.

Škoda že Mikuláš nepodléhá autorským právům. Za oceánem byl totiž podrobně přezkoumán a přestavěn v Santa Klause a nastěhován na severní pól. Vyzbrojen saněmi a sobím spřežením se u nás pustil do křížku s tradicí Ježíška a Mikuláše. S tím už nic nenaděláme, trestní oznámení za padělání asi nepodáme, a tak jen můžeme poctivě dodržovat naše tradice a svátky...

Vánoce

Doufáme, že nebudeme muset vysvětlovat... netvrďte nám, že je neznáte... no proto. A trocha historie nikoho nezabije...

To hlavní, na co se asi většina z Vás těší, jsou dárky. Ty jsou však z hlediska křesťanských tradic poměrně nová záležitost. Ježíšek je donesl až v 19. století z Německa, kde patřily jen ke spodnějším vrstvám společnosti, jako byli žebráci, tuláci nebo služebnictvo. Tehdy se většinou omezovaly na věci praktické, jako bylo oblečení, zemědělské nástroje  nebo jídlo. Později, v dobách obou světových válek, se u Ježíška v batohu objevovalo jídlo nebo pravá káva. Dárky čistě pro radost přišly až po skončení válečných konfliktů a pomalu jsme nastoupili do vlaku luxusního obdarovávání, či dávání darů čistě peněžních...

Co k vánocům neodmyslitelně také patří, jsou samozřejmě koledy. Ty koření poněkud hlouběji než dárky, už před husitskou revolucí (zase ten dějepis, co?) se koledy v jakémkoliv jazyce stávaly zdrojem příjmů lidí chudých či momentálně hladových. Kdybychom šli ještě hlouběji, tak zjistíme, že se koledy používaly při oslavách zimního slunovratu a že se spíše jednalo o rituální zpěvy magického významu... O narození Ježíška se začínalo zpívat až v novověku (hlavně v 19. století).

Další neopomenutelnou věcí je stromeček. Překvapením asi bude, že tradice má pohanské kořeny, a tudíž překážel křesťanské církvi, která ho povolila až kolem roku 1600. Mimochodem první veřejný vánoční strom stál na náměstí Madison Sqare v New Yorku a také tam byl poprvé elektricky osvětlen.

Jesličky, neboli betlém... tak pod tím pojmem si jistě představíte kolébku s malým Jezulátkem, zahřívanou oslem a volem, obklopenou Josefem a Marií plus dalšími lidmi kolem. První ztvárnění jesliček je nevypátratelné, ale víme jistě, že první betlém byl vytvořen v roce 1223. František z Assisi přebudoval přírodní jeskyni, umístil sem žlab se slámou a byla zde odsloužena první půlnoční mše. Na začátku své éry byly betlémy úzce spjaty s církví, ale později začaly pronikat  mezi světskou veřejnost. Dnes se jich objevuje nepřeberné množství... skleněné, dřevěné, papírové… a staly se symbolem Vánoc.

Silvestr, tedy noc z 31. prosince na 1. ledna, bývá většinou bouřlivě oslavován ohňostroji, šampaňským... ale dříve nenacházel u křesťanské církve pochopení, byl totiž bouřlivě slaven u pohanských národů a to neviděla ráda. U nás tedy dlouho nebyla tato noc ničím pozoruhodná... Zato dnes to doháníme o sto šest.

P.F.  neboli pour felicier v překladu znamená  pro štěstí a většinou se připojuje k novoročním pozdravům. Není moc známo, že až do konce 19. století bylo slušností doprovodit toto přání dárkovým košem nebo kyticí...

Ještě zbývají vánoční zvyky. Ty snad nejde ani vyjmenovat, liší se podle národnosti i kraje… Proto vzpomeňme snad jen pouštění lodiček, tavení olova, házení botou či krájení jablek.

 

Už se nemůžete dočkat? My také ne!

 

Podle týdeníku Květy